My se však neustále musíme ptát, co všechno doopravdy tato organizace pro splnění svých cílů dělá, jakou moc mají v této organizaci národní zájmy, proč státní moc stále stojí mimo OSN a proč se nám již mnohokrát ukázala slabost mírových sil OSN, které neumí řešit situace jako ve Rwandě, Bosně, Kosovu, Čečensku. Právě teď došla situace tak daleko, že USA musely zasáhnout v Iráku bez mandátu OSN. A proč? Protože by jejich myšlenka na odzbrojení Iráku v OSN nikdy neprošla.

Stále zde hrají roli mocenské a ekonomické zájmy.

Na světě tedy potom neexistuje organizace, která by zabránila hrubému porušování lidských práv. K zásahu v Iráku nestačí jeho invaze do Kuvajtu, osmiletá válka s Íránem, proviňování se proti lidskosti, páchání genocidy a etnické čistky. OSN by nic neudělala s trvalým porušováním lidských práv v této zemi.

A pokud jde o zájmy USA, ty zde také zrovna nezasahují jen kvůli lidským právům. Byli to ostatně Američané, kdo pomohl Husajnovi k moci a při válce v Perském zálivu měli příležitost ho sesadit.

Nezasáhnutí přeci znamená, že dovolujeme, aby zde genocida a útisk pokračovaly. Proč je tedy většina světa pobouřena pokusem o odstranění jednoho z nejhorších režimů na světě?Myslíme si, že tato akce ohrožuje světový mír, kterého dosáhneme tak, že na jedné části planety budou umírat tisíce politických vězňů, lidí trpících hladem a oběti etnických čistek? Tak dosáhne svět míru? Musíme vytvořit globální záruky lidských práv, spravedlnosti a demokracie jako podmínku pro udržení světového míru.

Každý případ porušení lidských práv by měl čelit silné mezinárodní reakci.

Co nám tedy zbývá? Jistě si teď nikdo nepřeje, aby o mezinárodnímu míru rozhodovala jen suverénní vojenská síla velmoci. Na světě musí existovat nadnárodní autorita, která je však schopna účinně a kolektivně zasahovat tam, kde je ohrožen mír či lidská práva. Všechno se mění, proto by se měla změnit i OSN.

Rada bezpečnosti by měla být rozšířena, aby reprezentovala širší názorové spektrum, které by však mělo rovnocenné postavení. Mělo by být zrušeno i osudné právo veta.

Mezinárodní společenství nesmí nečinně přihlížet hrůze, která se na tomto světě děje. Nesmíme dopustit rozpad OSN, ale dále věřit v lepší uspořádání světa s touto organizací. Nakonec slova našeho bývalého prezidenta Václava Havla: „Nejsem optimistou, protože nevěřím, že všechno dobře skončí. Nejsem ani pesimistou, protože nevěřím, že všechno končí špatně. Zato jsem ale realista, který má naději, a naděje, to je víra, že svoboda má smysl a vždycky se vyplatí za ni bojovat.“