V červenci 2003, téměř přesně v den pětiletého výročí podepsání Římského statutu zřizujícího Mezinárodní trestní soud (International Criminal Court, ICC) oznámil prokurátor tohoto soudu Luis Moreno-Ocampo, že obdržel návrh na přezkoumání účasti britských jednotek na válce v Iráku.¹

Cílem návrhu, který podala Athénská advokátní komora, je podle BBC obžalování Tonyho Blaira a dalších členů britského kabinetu za spáchání válečných zločinů v Iráku.² Návrh obsahuje 22 obvinění podložených novinovými články a videonahrávkami válečného zpravodajství.

Bylo jen otázkou času, kdy dojde k ICC návrh na obvinění jednoho z předních světových politiků. Válka v Iráku k tomu poskytla ideální příležitost. Proč ale nebyl navržen na obžalobu i americký prezident? Spojené státy americké totiž doposud Římský statut Mezinárodního trestního soudu neratifikovaly, a protože tak neučinil ani Irák, nelze americké občany za události spáchané v Iráku napadnout. Washington teď může být navýsost spokojen, že se vyhnul podobné žalobě a odpůrci Mezinárodního trestního soudu jistě přikyvují, že se nyní potvrdila jejich slova o tom, že bude ICC zneužíván ke zpolitizovaným žalobám.

Z čeho může být vůbec britský ministerský předseda u ICC obžalován? Římský statut připouští žaloby ze zločinů genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů (čl. 5). Tyto skutkové podstaty, tak jak jsou vyjmenované v Římském statutu, vycházejí z ustálených definic obsažených v mezinárodních humanitárních smlouvách a z mezinárodního obyčejového práva. Doposud ale neexistoval nástroj, jak je vymáhat, což byl také jeden z důvodů vzniku Mezinárodní trestního soudu. Jak se dočteme v preambuli Římského statutu, jeho autoři věří, že skoncování s beztrestností zapůsobí preventivně proti páchání takovýchto zločinů v budoucnu.

Tony Blair na druhou stranu nemůže být obžalován z agrese, z napadení Iráku, protože tato skutková podstata doposud jednoznačně v mezinárodním právu ustálená není, a Římský statut ji proto ani neobsahuje (čl. 5 odst. 2).

Jaké jsou vyhlídky, že bude Tony Blair s dalšími ministry uznán vinným? Nejdříve musí prokurátor ICC přezkoumat závažnost obdržených informací. Jestliže dojde k závěru, že je oprávněný důvod pokračovat ve vyšetřování, předloží tříčlennému vyšetřovacímu senátu soudu žádost o povolení vyšetřování (čl. 15). Osmnáct soudců zasedajících v senátech bylo zvoleno smluvními stranami Římského statutu tak, aby rovnoměrně zastupovali všechny světové oblasti a právní systémy, jsou to přední odborníci na mezinárodní právo, z těchto důvodů by zde měla být záruka, že řízení zpolitizovaná nebudou. Jestliže vyšetřovací senát po přezkoumání žádosti dojde k podobnému závěru jako dříve prokurátor, bude zahájeno vyšetřování, na jehož konci může čekat obviněného zatykač a následné hlavní líčení. Vyšetřované osoby nemohou uplatnit imunitu, která by mohla vyplývat z vnitrostátního práva (čl. 27). Proti rozsudku se lze odvolat (čl. 81).

Řecké návrhy na žalobu obsahují obvinění ze zabíjení civilistů, připravování obyvatel o pitnou vodu nebo bombardování obytných oblastí. Podobným způsobem byly rovněž v roce 1999 obžalovány Jugoslávií u Mezinárodního soudního dvora členské země NATO za postup v kosovskému konfliktu, žaloba byla ale nakonec odmítnuta pro nepřípustnost. Na druhou stranu koaliční síly byly v rámci iráckého tažení kritizovány mnoha lidskoprávními organizacemi např. za používání kazetových bomb, jejichž nerozlišující účinky by údajně mohly podle ženevských úmluv nabýt rozměrů válečných zločinů.³

V této fázi nelze odhadnout, jak „causa Tony Blair“ dopadne. Před Mezinárodním trestním soudem se už nyní vrší na 500 jiných návrhů, z nichž byly už teď odmítnuty desítky pro nepřípustnost. Nicméně ani žaloba proti politikovi velikosti Tonyho Blaira nemůže být argumentem proti fungování Mezinárodního trestního soudu. Návrhy na žalobu nic nevypovídají o důvěryhodnosti prokurátora nebo celé instituce. I v České republice může přece kdokoli zažalovat Vladimíra Špidlu, aniž bychom z toho důvodu museli zavírat soudy, jak by si odpůrci ICC tolik přáli.